www.nuda.cz

O nedokončeném výletě

Příspěvek je zařazen do I. řady soutěže

V jedné knihovně se setkalo několik různých knih, které byly uspořádány do různých polic, podle příjmení autorů. Některé byly staré, ohmatané, jiné nové a každá s jiným obalem. Jednoho dne se mezi ně dostala stará kniha, kterou si nikdo nepůjčoval, neměl o ni zájem, a tak kniha ležela v rohu a den ode dne byla čím dál tím zaprášenější.
Všechny knihy si o ní za zády povídaly a smály se jí. No, a když se zase jednou tak smály, stará kniha povídá : ,,Každá z vás ví jen o jedné věci, ale já toho zažila více než vy, a proto jsem tak ohmataná a odřená.“ Některé knížky to začalo zajímat, a tak se ptaly, jak to bylo dál. A kniha začala vyprávět : ,,Jednoho dne po dlouhé době mě konečně vytáhli z šuplíku a začali číst, pak můj výlet začal. Letadlem mě poslali do Londýna, nádherné země, kde jsem se seznámila s různými lidmi a jejich řečí, potom jsem plula v lodi po nádherném moři se spoustou racků, po nějaké době jsme zakotvili a já zjistila, že jsem právě na břehu Afriky, mezi nejchudšími dětmi světa. Kde si ve mně četly také mnohé děti. Z Afriky jsem zase letěla letadlem s různými knihami, a tak jsme si spolu povídaly. Když můj let skončil, zůstala jsem zapomenutá v letadle, a protože mě nikdo neobjevil, uplynul rok a já zestárla. Až jednoho dne jsem se dozvěděla, že jsem vlastně ve Francii, která se mi zatím líbila nejvíce a na tento den nezapomenu, protože právě tehdy mě našla jedna letuška. Znova jsme někam letěli a letuška si mě začala prohlížet a potichu poznamenala : ,,To je přece česká knížka!“ A já ji jako jediné rozuměla, snad proto, že žila v České republice. A protože jsme tam zrovna letěli, letuška vzpomínala na rodiče, kteří tam bydlí, a že se u nich, hned jak doletí, zastaví. A v tom si vzpomněla na mě a řekla : ,,Přece tě tu nenechám.“ A když jsme přistáli, vzala mě s sebou, do té překrásné země, a já poprvé poznala svůj domov. Pak mě ukázala rodičům a řekla : ,,Taková vzácná kniha, tu nemůžu mít jen pro sebe.“ A odešla mě dát do knihovny, a tak jsem se dostala tady, i když jsem měla cestovat po světě.“
Všechny knihy s napětím poslouchaly, a když příběh skončil, všem bylo líto, že si z tak chytré a vážené knihy dělaly legraci, vždyť ony samy nikde nebyly. A od té doby jim kniha vypráví o zemích, které navštívila a ostatní si z ní už nikdy nedělaly legraci a moc si toho vážily.