www.nuda.cz

Arsius a poušť

Příspěvek je zařazen do I. řady soutěže

Arsius a poušť



Chlapec se ocitl na poušti. Úlomky rozpadajícího se měsíce mocně zářily na modrozelené obloze, kterou takřka neznatelně prozařovaly hvězdy. Nejspíše se porouchal zdroj jeho komunikačního zařízení a tak nemohl být zaměřen aby se přenesl zpět. Pokusil se vyslat nouzovou zprávu, ale bylo to marné, vypadalo to, že v tomto místě není žádný signál....

Jak je ale možné, že některý ze satelitů zprávu nezachytil? Toto je sice vzdálený konec planety, ale satelity přeci pokrývají celou Zemi. Jedině, že by měly satelity výpadek, ale to přeci není možné!

Arsius se začínal bát, měl zakázáno od rodičů přenášet se na neznámá místa a teď se ocitl někde...
Souřadnice vybral skoro náhodně a upřesnění polohy nechal zcela na automatické databázi Geocard - to mohlo být samo o sobě nebezpečné, mohla zde být odchylka od skutečné polohy. Teď byl opravdu v nouzi, nemohl nalézt signál a tak se dostat odtud, či dát o sobě alespoň vědět...

Rozhodl se jít dále a pokusit se vyhledat signál, sám někde na vzdáleném konci planety, kde není nic, jen poušť, zcela sám...pomalu propadal zoufalství.



•



Šel dlouho, tak dlouho, že už ani nevěděl jak dlouho jde, slunce už nesvítilo a signál stále nenalézal... Náhle uviděl podivné neznámé světlo, kmitalo v dálce a vypadalo jako by se plazilo po zemi.

Rozhodl se podívat blíže.
Když byl asi dvacet kroků daleko od zdroje toho světla, ozval se ze tmy hlas:

„Nemusíš se bát, pojď se posadit.“

Náhle spatřil postavu, která seděla v blízkosti onoho světla. Přišel o něco blíže, to světlo vydávalo podivný zvuk.

„Co je to za technologii?“ Zeptal se chlapec.

Postava se naklonila o něco blíže ke světlu a bylo tak vidět tvář vousatého muže.

„To není žádná technologie, to je oheň.“ Pravil stařec.

„Oheň?“ Řekl překvapeně chlapec.
„Slyšel jsem o něm, ale nikdy jsem jej neviděl, v Sydronech jej nepotřebujeme.“




•






„Co děláš zde?“ Zeptal se stařec.

„Hrál jsem s bratry hru na země, každý si měl vybrat z Geocardu jednu zemi, najít v ní oblast, přenést se tam a přinést odtud cokoliv, předmět nebo vzorek půdy...no, ale teď, teď jsem tady a nemohu najít satelitní signál, abych se dostal zpět...“

Stařec pokyvoval šedivou hlavou.
„O satelitním signálu sice nic nevím, ale toto není zrovna přívětivá země.“

Chlapec namítl:
„Geocard neumožňuje přenos na radiací zamořená a jiná nebezpečná místa, mělo to být zcela
bezpečné.“

Ještě jednou zkoušel komunikační zařízení...

PŘIPOJUJI...

CHYBA: SIGNÁL NEDOSTUPNÝ


ZNOVU

CHYBA 404: SIGNÁL NENZALEZEN


Bylo to marné, provedl ještě sken na okolní osoby...


HLEDÁM...

NALEZENÝCH OSOB: 0


To není možné pomyslel si, to nedává smysl, komunikátor se musel rozbít....


HLEDÁM...

ŽÁDNÉ OSOBY NENALEZENY


„Nenašel jsem vaši automatickou osobní databázi, jak je to možné?“ Vyjekl náhle.

„To bude asi proto, že žádnou databázi nemám.“ Odpověděl s úsměvem stařec.

Chlapec se podivil: „To přeci není možné, každý má čip s osobní databází.... dostáváme ho přeci při narození...!“

„Jsem jeden z lidí kteří zůstali, narodil jsem se tak, jak se rodí praví lidé. Nejsem výrobek Syndikatu.“
Pravil stařec.

„Myslel jsem, že nikdo nepřežil tam venku, jen lidé, kteří byli v Sydronech. Já jsem Arsius 386, narodil jsem se v Sydronu 386.“ Přesvědčoval chlapec.

„Tak vidíš, že přežil.“ Pousmál se stařec a ukázal na sebe.

Pak se zahleděl do pouště a pravil: „Mnoho nás nezůstalo, ale přeci jenom někteří ano.“



•



„Já jsem Tycho.“ Řekl stařec a podal chlapci ruku a pak dělal něco s ohněm.

„Víš dřív to bylo jiné, dařilo se nám dobře, ale pak přišla válka a já jsem musel utéct sem na poušť jako ostatní povstalci proti Syndikatu, přežil jsem jen náhodou v jednom starém atomovém krytu, svoji rodinu už jsem nikdy neviděl.“

Stařec vstal a pokračoval:

„To bylo tak, roku 2050 byly takřka vytěženy fosilní zdroje: ropa a uhlí. To vyústilo v ekonomickou krizi. Hned po ni následovala další, klimatická krize. Energetické firmy se spojily a vytvořily Nezávislou energetickou společnost - Syndikat, který začal vyrábět nový druh energie, získal tak v energetice prakticky monopol a časem se stal jednou z nejbohatších společností světa.

Jistě by se těžilo dál, ale náklady na těžbu z hlubinných ložisek se staly vyšší než byla cena vytěžených paliv, tato ložiska se tak stala bezcennými.

Pak se stalo, že Syndikat v GCC - Celosvětové komisi pro globální klimatickou krizi přehlasoval východní bloky a zakázal používání naftových a benzinových motorů. Jejich provoz se tak stal trestným a byl stíhán a trestán smrtí - jako teroristický čin proti globální společnosti.“

Stařec procházel kolem ohně a vypadal zamyšleně.

„Tento mocenský boj vyvolal vlnu nepokojů což roku 2074 přerostlo v celosvětovou válku. Syndikat však dříve prozíravě postavil Sydrony - hlubinné protijaderné kryty a zde přežili vybraní. Už před válkou prováděl Syndikat genetické experimenty, vybrané lidi ještě dál pečlivě třídil a jejich děti geneticky modifikoval, tak vznikli takzvaní "dokonalí", jen tito směli zůstat v Sydronech.“

„Ty jsi jedním z nich. Narodil jsi se v Sydronu.“ Ukázal prstem na Arsia.

„Jelikož se planeta v důsledku jaderné války a klimatických změn stala takřka neobyvatelnou, musel Syndikat najít jiný způsob - snažil se osídlit měsíc. Pokus na vytvoření atmosféry však selhal...“

Tycho ukázal na rozpadlý měsíc na obloze: „To měl být ráj pro vyvolené...“

Stařec vztáhl ruce vzhůru k nebi:
„A na počátku toho všeho prý stál nevinný boj proti oteplování planety zahájený někdy v roce 2010.“

Arsius poslouchal pečlivě ale tvářil se nejistě.

„Nevím, v informačním středisku jsme se učili, že válku začali teroristé, Syndikat nás ale díky Sydronum zachránil.“

„Ano jistě, to chtějí, aby jste si mysleli.“ Přikyvoval Tycho.



•



Tycho podal chlapci vak s vodou, Arsius byl velmi vyprahlý a tak vodu přímo hltal.

„Nemáš hlad?“ Arsius přikývl.

„Tady máš.“ Podal chlapci kus masa a pobídl ho aby ochutnal.

„Co je to?“ Zeptal se Arsius značně nejistě.

„Heh, to je maso, opravdová flákota, žádná umělá strava!“

Arsius se zamyslel, slovo "flákota" nebylo v UNILE (univerzální světový jazyk), muselo to tedy být v nějakém dialektu, měl hlad a tak se raději na nic neptal a dál žvýkal to podivné cosi.

Tycho pokračoval ve výkladu:
„A vidíš, teď žijeme tady i bez Syndikatu, nepotřebujeme jejich energii a oni nepotřebují nás. A teď když ropu nikdo nepotřebuje, máme ji pro sebe víc než dost.“

Tycho se podíval na chlapce.
„Vidíš, dříve jsem byl jako ty, měl jsem svou rodinu, své město, svou zemi.
A teď? Jsem terorista, protože používám sto let starý motor na benzín.“

Arsius zesmutněl. „A to se opravdu trestalo smrtí?“

Tycho se podíval chlapci do očí.
„Tak, přesně tak. Ti, kteří se nechtěli podrobit Syndikatu, nedostali jeho energii, a ti, kteří používali jiné zdroje, se tak stali teroristy. Tomu se chlapče říká spravedlnost.“

„Ale přeci jen to ničilo naše životní prostředí.“ Namítl Arsius.

Tycho se zasmál.
„Jen se podívej kolem, v čem žijeme! Tomuhle říkáš životní prostředí?
To Syndikat ho dávno zničil!“

Arsius už raději mlčel.



•



Tycho zvedl prst ukázal na nebe a trochu konejšivě pravil:

„Všiml sis chlapče jak krásně jsou tady na poušti vidět hvězdy? Tohle ve městě neuvidíš.“
Ukazoval přitom na téměř neznatelné světlé body prozařující modrozelený smog.

Tycho začal psát cosi prstem v písku.
„Roku 2050 žilo na planetě Zemi na 9 miliard lidí, kolik jich žije dnes? Kolik jich zůstalo?
Ale Země, Země ta si snad konečně odpočine. Jsem ale optimista, za pár tisíc let se třeba vzpamatuje a přijde nová a lepší doba. Ale to už tady nebudeme ani já ani ty.“

Arsius se zamyslel. „Úkolem člověka je přežít, Země je jen místo, dá se nahradit jako každé jiné.“

Tycho se zatvářil ponuře. „Úkolem člověka je pochopit. Ale nic, nic nepochopil.“



•



Tycho nabral hrst písku a vybral jediné zrnko.

„Podívej na tohle zrnko písku. Jak je prastaré! Je tady od počátku země. Do tohoto jediného malého zrnka Bůh ukryl celé tajemství stvoření, veškeré tajemství světa se skrývá v jediném zrnku písku.“

Arsius se tvářil nechápavě. „Co, co je to Bůh?“

Tycho se zadíval do dálky. „Bůh, to je ten, který stvořil vesmír, hvězdy, tuto zemi a člověka.“

Arsius se snažil přemýšlet nad tím co Tycho řekl, ale nic z toho mu nedávalo smysl.

„Nikdo takový přeci není.“ Kroutil hlavou Arsius.

Tycho se pousmál.

„Boha nikdy nenajdeš dokud v něj neuvěříš.“

„A kde ho mám hledat?“

Tycho si položil ruku na prsa a pravil: „Ve svém srdci.“

Pak se Tycho zadíval na chlapce a pozvedl prst.

„Vždy máš na výběr a vždy máš volbu. Můžeš si určit pro co žiješ a v co věříš.
Rozhodnutí je ve tvých rukou.“

A podal chlapci to jediné zrnko písku.

V tom Arsiovi začal blikat a pípat komunikátor.

„Musím už jít, hledají mě.“



•



Chlapec vyslal odpověď na volání, ale ještě než se stačil rozloučit, byl zaměřen a přenesen zpět do Sydronu.

„Měli jsme o tebe strach Arsie!“

Spustili rodiče jen co se chlapec objevil v Sydronu.

„Zachytili jsme až nyní tvé nouzové volání, nemohli jsme tě přenést dříve, satelity měly výpadek...“

„Jsi v pořádku?“

Chlapec kývl, že je.

Zamyslel se nad posledními pár hodinami svého života, něco bylo najednou jiné a on nevěděl co.

Octl se na poušti, byl v nouzi a zoufalý...a teď je zde, ale nejraději by se vrátil na poušť, nestihl se ani rozloučit. A stalo se to vůbec? Nebyl to jen sen? Přelud, způsobený nedostatkem vody?

„Nesmíš se už přenášet na neznámá místa Arsie!“

Chlapec se tvářil nepřítomně. „Jsem v pořádku.“



•



Zobrazovací jednotka se přepnula na kanál "Syndikat Neue" kde jeho vrchní ředitel pronesl omluvu za dočasný výpadek satelitů. Označil jej za teroristický útok.

Tato zpráva vyvolala nepokoj v radě Dokonalých.

...


Arsius se pokoušel ještě několikrát vrátit na ono místo.

Starého Tycha však už nikdy nenalezl, jen prázdnou poušť a modrozelenou oblohu.






© Draco