www.nuda.cz

pokoj

Příspěvek je zařazen do III. řady soutěže

,,Nepořádek v mém pokoji je jen zdánlivý, je to jen výraz složité osobnosti a skrývá v sobě vnitřní krásu a strukturu, zřejmou jen těm, kteří mají dar skutečného poetického vidění. Jsem zkrátka svobodná a nespoutaná duše, povznesená nad každodenní banality, jako je například uklízení.´´


Tímto citátem by se možná mohl popis mého pokoje stručně shrnout. Je samozřejmé, že někdy člověka přepadne náhlý záchvěv uklízení a někdy vydržím nablýskaný pokoj dokonce udržovat, ale jak již výše zmiňuji, jsem nespoutaná duše a přes spoustu mých aktivit a školních povinností už někdy na úklid nezbývá čas. Někdy se domů, chodím jen vyspat a pokračuji dál v životě v poklusu.
Pro strohý popis pokoje tudíž nepotřebuji mnoho slov.
Když vejdete do mého pokoje, spatříte dvě postele. Mojí postel od té pro hosty rozeznáte snadno.
Zatímco ta pro hosty bývá zpravidla předpisově ustlaná, na té mojí najdete polštář opřený o zeď , to když jsem se ráno v sedě přemlouvala milovanou postel opustit, a deku, zanechanou v takové poloze, kdy jsem odkryla své rozlámané tělo a postel opustila.
Vlevo od dveří shlédnete několik kusů nábytku, přes první skříň je pověšený modrý batikovaný přehoz, na kterém jsou navěšeny skautské nášivky, odznaky a šátek. Za tímto přehozem najdete skautské věci, tím myslím všechny šátky, tištěné materiály, zpěvníky a nějaké drobnosti k skautským hrám.
Následuje další skříň, občas ani nevím, co v ní vlastně je, někdy, když se snažím narychlo uklidit, tak se pokouším nacpat co nejvíc věcí, právě do oněch šuplíků a úložných prostorů.
O kousek vedle, najdete podivnou hromadu věcí, spoustu oblečení, učebnic a dalších věcí.
Někdy, když se opravdu hodně snažím, tak pod onou hromadou, najdu i psací stůl.Fakt, že pokud někdy píši, pokud tedy píši, domácí úkoly rukou, bývají napsané horším písmem než obvykle, je důsledek toho, že stůl zpravidla namůžu najít a tak je píši na koberci u topení, nebo na posteli.
Vedle stolu jsou květiny, na ty nedám dopustit.Kde není příroda, není život. Jsou vedle okna, je možná neobvyklé, že na oknech odmítám mít záclony. Mám ráda v pokoji hodně světla a výhled do ulice, to nevadí, že je můj pokoj jako výkladní skříň, ráda pozoruji, když venku prší, nebo se chumelí a nebo když ráno vstanu a sluníčko mě šimrá na nose. 
Dál už můj pokoj není nikterak zajímavý, už jen roh s počítačem a další skříň. Snad bych jen poukázala, na nástěnku nad postelemi. Na nástěnce mám předměty, které mi něco připomínají, obrázky, které pro mě někdo nakreslil, děkovné listy, pamětní listy, turistické známky, fotky a některé drobnosti. Někomu se to možná zdá, jako hloupost, ale právě ty drobnosti pro mě znamenají mnohé, možná nejvíc právě ty vzpomínky, které mi asociují. Stejně jako zasklená fotografie která mi visí nad hlavou když spím. Jsou na ní tři lidé. Někdy, když je člověku nejhůř, stačí se podívat na nástěnku, nebo na tu fotografii.
Vzpomenu si pak na lidi, které mám ráda a vím, že i kdyby bylo člověku nejhůř, tak vždy je na světě někdo nebo něco, kvůli čemu stojí za to žít.