www.nuda.cz

Buď připraven!

Příspěvek je zařazen do III. řady soutěže

,,Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe: sloužit nevyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době, plnit povinnosti vlastní a zachovávat skautské zákony, duší i tělem být připravena pomoci bližnímu.‘‘


Pro někoho možná jen obyčejné tři body, jakýchsi řečí. Pro někoho nezajímavý text, a pro někoho něco, za co je ochoten položit život, protože právě on přísahal na nejvyšší Pravdu a Lásku. Právě tohle nás spojuje, jeden svět-jeden slib. Pro mě je složení mého skautského slibu spojeno s jedním nádherným místem-Herbertovem. Je to vodácké tábořïště nedaleko Vyššího Brodu. Každoročně jsme sem jezdili s oddílem na letní tábory. Pobíhali jsme bosi v trávě, chodili se koupat na jez a jako koupelna nám sloužila řeka. Čaj jsme si nejraději vařili z toho, co jsme našli, z výhonků mladých jehličnanů, z lístků jahodníku a nebo snítek máty. Les pro nás představoval nekonečné dobrodružství. Toulali jsme se Foglarovým rájem a zachovávali jsme zákony skautské. Stavěli jsme hrázky na řece, večer jsme při plápolání ohně zpívali skautské písničky. Spojovala nás lile skautská, kterou kalili ohněm ti, kteří skauting zakazovali. Není to jen dětské snění o dobrodružství, my jsme ho zažili a skautingu zůstaneme věrni napořád. Skautský slib už nám z košile jen tak nikdo neodpáře a my budeme připraveni. Nejkrásnější je, když zjistíte, že existuje něco, bez čeho nemůžete žít. Skauting, to je pro nás životní styl, to je něco, v čem jsme byli vychováni a něco, co nám do života dalo to, co jiné děti nikdy nepoznali
Není důležité, jak to na Herbertově vypadalo, ale všechny ty vzpomínky, které v nás tohle místo vyvolá. Nikdy se mi odtud neodjíždělo snadno, vždy jsem se musela ještě rozloučit, ovšem když jsem na Herbertov přijela, zašimralo mě v břiše a věděla jsem, že jsem doma, že tady prožijeme další dobrodružství a všechno ukážeme těm, kteří přišli po nás. Když pak v noci lesem burácela bouřka a nám nezbyly téměř žádné suché věci, tak jsme neplakali, nikdo nechtěl domů za maminkou. Byli jsme parta a nenechali jsme se na holičkách. My společně druhý den sušili věci nad ohněm, opravovali zničené stavby, a věděli, že tahle další zkušenost nám někdy v budoucnu v životě bude užitečná. Ráno na stořáru vyletěly vlajky, zazněla skautská hymna a my se dozvídali, co se dnes bude dít, zaburácel náš pokřik a byl zahájen další den. Žádný den na našem tábořišti nebyl jen tak promarněn.
Milovala jsem, když byla večer volná chvíle, mohla jsem si sednout na břehu řeky a pozorovat hladinu. Nebylo nikdy krásnějšího pohledu, řekla nikdy nepřestávala překvapovat. Každou chvíli se někde objevila bílá čepice a zase zmizela, za chvíli s objevila jinde. Milovala jsem ten zvuk! Když vás v noci uspává šumění řeky, neznáte lepší ukolébavku. A pak jsme usedli k ohni, vyprávěli si staré skautské příběhy, povídali si, zpívali. V noci pak les utichl, my se zachumlali do spacáků a nebo jsme si jen tak lehli na celtu pod širé nebe a snili. Přes noc jsme se střídali na nočních hlídkách, které představovali další neutuchající dobrodružství.
Dnes na sebe pak s patřičnou hrdostí oblékám skautskou košili a hledím na lili nad levou kapsou, protože právě ona mi připomíná, co jsem slíbila, slíbila jsem totiž na svou čest, že budu sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době.Slíbila jsem že budu připravena.Slíbila jsem, že budu pomáhat bližnímu a budu zachovávat skautské zákony. A to jsem slíbila právě tam, kde zůstává i kus mého já, tam kde jsme se toulali Foglarovým rájem, tam kde jsme pod vlajkou junáků uctívali všechno co ke skautingu patří, tam kde jsme zažívali to největší dobrodružství a stavěli bobří hráz. Tohle všechno jsem slíbila, na Herbertově.